Průvodce světem vín

Část druhá: Malé dějiny vinařství

Historii nelze ve vinařství zcela opominout. Mnohé navazuje na minulost a dostává smysl teprve při znalosti o jeho počátcích. Dějiny vinařství v žádném případě nejsou nezáživné, protože v minulýczh stoletích se vždy vydatně pilo.

To se však v posledních 100 letech změnilo. Víno, které bylo dlouhý čas neoddělitelnou součástí každého jídla, ztratilo svou nepopiratelnou nadvládu jako denní nápoj a platí v bohatších zamích stále více za symbol blahobytu a kvality zivota. Naopak v hodpodářsky chudých regionech je víno dodnes především podstatnou součástí jídelníčku. 

Systematický vývoj vinařství - toho, co označujeme pojmem kultura vína je spojen se vznikem evropské civilizace. První dobu rozkvětu zažilo vinařství v Egyptě asi 4000 let př.n.l. po obchodních stezkách se víno dostalo k nejdůležitějším překladištím zboží ve středomořské oblasti. Především ve středověké Řecku, který udržoval s Egyptem těsný kontakt, se vinařství rychle stalo významnou hospodářskou oblastí. Již ve 2 polovině 2. tisíciletí př.n.l existovaly vinohrady v celém pevninském Řecku i na ostrovech v Egejském moři. Začátkem 1. tisíciletí př.n.l. přinesli řečtí osadníci vinnou révu do jižní Itálie, jižní Francie a na Sicílii. Díky mocné expanzi Římského impéria se vinná réva dostala i do chladnějších, severně položených oblastí střední Evropy. Tak vznikla centra evropské kultury vína od Pálavy, Wachau až po Bordeaux a Rioju. Teprve rozpad Římské říše vedl k postupné stagnaci evropské produkce vína.

V raném středověku navázaly na římskou kulturu vína především kláštery, které dále rozvíjely pěstitelské metody. díky nimž se vinařství znovu dostalo do období hospodářského rozkvětu. Symbolická moc vína jako Kristovy krve, tj. jako součásti mše svaté, ale také silné hospodářské zájmy byly pro kláštery podnětem a motivací, aby svůj majetek a vinohrady rozšířily po celé Evropě. Především cistericiáci a benediktini experimentovali s půdou, polohami a vinnými odrůdami, a položili tak základ dodnes platné "vědy o víně".

Prostřednictvím mořeplavců a objevitelů 15. a 16 století se evropská vinná réva poprvé dostala také na americký kontinent. Začátkem 16. století vznikly v dnešním Chile první vinice. Naopak v Evropě se víno, obsahující alkohol odolný vůči bakteriím a nečistotám, dávno stalo nezbytným denním nápojem běžným skoro jako voda. Poměrně dlouhá trvanlivost vína umožňovala v dobách krize stabilní předzásobení. Města ohrožená nepřátelským obležením zvyšovala zásoby této tekutiny, víno nechybělo na palubách lodí při žádné plavbě.

V polovině 19. století však mšička révokaz téměř přerušila vinařskou tradici. eprve kolem roku 1880 po zavedení štěpování evropské révy na americkou podnož se "nová réva" stala proti révokazu odolná a zaručila pokračování pěstování v mnoha evropských vinařských oblastech.

Ve 20, století se plochy vinic a množství produkce v Evropě stále snižovaly, naopak v zámoří se zakládalo stále více vinohradů. počátkem 3, tisíciletí dosahuje světová plocha vinohradu asi 8,2 milionů ha.

 Zdroj: Lexikon Vín, Christina Fischer